Uvážíme-li možnosti, které u nás v České republice v oblasti obnovitelných zdrojů energie máme, nabízí se větrné elektrárny, solární elektrárny anebo vodní elektrárny. Za poslední rok se mi na stole sešly nezávisle na sobě projekty všech tří typů elektráren. Musím uznat, že se jednalo o velmi hezké a dobře promyšlené projekty, a proto bych chtěla rozvrátit několik mýtů, které se často s těmito typy elektráren spojují.

U větrných elektráren se hovoří o mortalitě ptáků, což je do určité míry fáma. Právě kvůli mému hodnocení a kvůli složitému procesu schvalování se neumísťují větrné elektrárny do míst, kde by hrozila mortalita ptáků. Bylo zjištěno, že za běžných okolností, mimo podzimní a jarní tah ptáků, se nestává, že by větrná elektrárna zabila nějaké ptactvo. Ještě před stavbou větrné elektrárny se provádí velmi podrobný průzkum, aby se elektrárna nepostavila do cesty tažným ptákům.

U solárních elektráren se velmi často řeší zábor zemědělské půdy. Moderní solární elektrárna může vypadat tak, že nepotřebuje mít pod sebou zemědělskou půdu, naopak na ní může i nadále probíhat zemědělská produkce. Například u solární elektrárny, kterou jsem letos posuzovala, jsme se s investorem dohodli, že jednotlivé solární panely postaví daleko od sebe, aby mezi nimi bylo možné pěstovat nějaké zemědělské plodiny. Na jiné části bude možné provozovat pastvu ovcí, což bude sloužit i k údržbě zemědělských pozemků. Tímto řešením lze elektrárnu dostat do únosné míry záboru zemědělské půdy.

Vodní elektrárna vytvoří překážku na vodním toku, přes kterou nemohou migrovat vodní živočichové, především ryby nebo mihule a raci. Tak zní nejčastější mýtus spojovaný se získáváním energie pomocí vody. Zde existuje řešení, které se nyní aplikuje na všechny druhy vodních elektráren. Jedná se o takzvaný rybí přechod, to znamená, že jez, na kterém je elektrárna vybudovaná, je z boku vybaven postupným skluzem z kmenů, přes který můžou migrovat vodní živočichové. Navíc se používá speciální rybí turbína, která je uvnitř dutá. Do tohoto dutého prostoru jsou ryby navedeny, takže jim nehrozí žádný úraz ani při případném průchodu turbínou.

Toto jsou tedy tři základní opatření, která se používají pro to, aby výstavba elektráren s obnovitelnými zdroji u nás v České republice měla minimální dopad na životní prostředí. Po obnovitelných zdrojích je u nás dlouhodobě vysoká politická i společenská poptávka a já bohužel musím říct, že ani jeden z těch tří záměrů, které jsem hodnotila a které jsem upravila tak, aby byly z hlediska ekologie přijatelné, nebyly schváleny na krajské úrovni. Tato informace mě vždycky zamrzí, protože my nemáme tolik možností, z čeho vyrábět elektrickou energii. Poptávka po obnovitelných zdrojích je obrovská i z hlediska ekonomiky a je zde spousta lidí, kteří si dobrovolně zvolí, že chtějí elektřinu z obnovitelných, tedy zelených zdrojů.

V současné době je extrémně obtížné prosadit výstavbu obnovitelných elektráren a je to bohužel i kvůli tomu, že jak na úřadech, tak i mezi veřejností při projednávání těchto záměrů stále přetrvávají tyto fámy. Zelená energetika představuje určité kompromisy, každá ze staveb samozřejmě s sebou nese určité zásahy do přírody a krajiny, ale jako u všech typů staveb i v těchto případech lze sáhnout po nepřeberném množství opatření, která se dají aplikovat tak, aby tyto zásahy byly minimální, případně se dají i nějak kompenzovat. Asi si všichni dovedeme představit, že investor, který má prostředky na to, aby postavil takovou elektrárnu, dokáže zajistit i potřebná kompenzační opatření jako u jakéhokoli jiného záměru. Jsou zde možnosti, kdy kromě těchto šetrných technologií, které jsem popsala, může přidat například náhradní biotopy, které odvedou živočichy dál od elektrárny a vytvoří jim tam optimální podmínky pro život.

Jak vidíte, řešení existují a všechny typy obnovitelných elektráren lze stavět tak, aby neměly negativní vliv na přírodu a krajinu. Přijde mi velmi důležité hovořit o tom, že máme varianty, jak udělat tuto zelenou energii ještě šetrnější z hlediska ochrany přírody a krajiny. Mrzí mě, když tyto předsudky má nejen veřejnost, ale i úřady, které zabraňují jejich výstavbám. Myslím si, že do budoucna to není udržitelný přístup, a byla bych moc ráda, kdyby se toto změnilo. Existuje mnoho technologií, které nám v tom dokážou pomoct.

Ukážu vám to nejprve na svém osobním příběhu. Již několik let vlastním malý domeček na Šumavě, kam jezdíme na dovolené nebo na víkendy. Tento náš domeček stojí na polosamotě na okraji obce uprostřed nádherné louky. Je z něj krásný výhled do krajiny a kousíček do lesa. Měli jsme zde i velké soukromí. Před rokem jsme zjistili, že na pozemku, který s naším domečkem přímo sousedí, se má stavět nová velká stavba, která by měla sloužit jako chalupa k pronájmu. Uvědomila jsem si, že tím přijdu o svoje soukromí i nádherný výhled do okolí. Že se tou stavbou ta naše zamilovaná lokalita hodně změní. V tu chvíli jsem si vzpomněla na všechny svoje klienty, kteří jsou nešťastní z toho, že se někde má něco začít stavět, a jak okamžitě začínají hledat nějaké způsoby, jak té stavbě zabránit. 

Přemýšlela jsem, co udělat, ale nakonec zvítězil zdravý rozum. Nejprve jsem kontaktovala majitele a investory zamýšlené stavby, seznámila jsem se s nimi a podepsala jsem jim všechny papíry, které ode mě ke stavbě potřebovali. Získala jsem velmi příjemné sousedy, se kterými dobře vycházíme, a to i za cenu toho, že jsme ztratili část svého soukromí i výhledu. V žádném případě jsem nechtěla využívat svých znalostí a možností, abych jejich stavbu zastavila. Ačkoli i mě napadlo, že ve svém sousedství tuto stavbu nechci a že pro to udělám maximum, abych tuto stavbu zkomplikovala, jsem ráda, jak to dopadlo. Máme zde v ČR nějaké zákony, územní plán a další předpisy, které investoři dodrželi, a já jako sousedka to musím respektovat.

Ochrana přírody vs. osobní zájmy

Bohužel řada lidí přístup jako já nemá. Ozývají se mi lidé, kteří mají podobně jako já chalupu na samotě u lesa, kam najednou přijely bagry a začínají stavět dům. Říkají, že jsou přesvědčeni o tom, že na tomto pozemku se nacházejí chráněné druhy, v poslední době je v tomto směru populární chřástal polní, což je velmi přísně chráněný druh ptáka. Tito lidé chtějí, abych šla pozemek prohlédnout, ideálně tam našla chřástala a tím tuto z jejich strany nechtěnou stavbu zastavila.
Když se jedu na lokalitu podívat, v 99 % případů tam žádného chřástala nenajdu a z databáze si zjistím, že tam ani historicky nikdy nebyl. Pokud se tam náhodou vyskytuje, zjistím, že již existují nějaké předpisy, které zajišťují, že stavebník s chřástalem počítá a je o něj nějak postaráno. Těm lidem ale samozřejmě nejde o to, aby se ochránil chřástal, ale aby se stavba nerealizovala. Toto jsou dva velmi důležité důvody, které u svých zakázek rozlišuji. Pokud někdo chce ochránit přírodu a záleží mu na ní, zde jsem vždycky k dispozici. Není to záchrana před výstavbou, ale spíše prevence v ochraně přírody. Například když člověk narazí na cenné lokality, jako jsou staré zahrady, parky, vinice nebo mokřady, kde může žít spousta zvláště chráněných druhů, ráda mu pomůžu, protože existuje spousta nástrojů, jak tato cenná místa ochránit. O těchto nástrojích vám napíšu někdy příště. Tady je ale důležité, aby se tyto nástroje použily dříve, než se lokalita v územním plánu změní na zastavitelnou plochu nebo než se tam začne realizovat nějaký záměr. Tuto prevenci v ochraně přírody proti škodlivým vlivům, případně staveb ráda zajistím. Na takových projektech moc ráda spolupracuji.
Pak je tu ale ta druhá část, kdy klientovi nejde primárně o ochranu přírody, ale o to zabránit výstavbě v jeho sousedství. Sama dobře vím, jak je to nepříjemné, na druhou stranu je třeba respektovat zákonem stanovené podmínky, a pokud je lidé splní, mohou legálním způsobem postavit. V momentě, kdy na pozemek najedou bagry a začnou pracovat, přicházejí odpůrci staveb s požadavkem: „Prosím vás, hlavně tam najděte nějakou žábu nebo brouka!“
Tady je třeba si uvědomit, že tímto způsobem ochrana přírody nefunguje, ani by fungovat neměla. Z chráněných druhů se uměle dělají rukojmí a slouží k tomu, aby se stavba zastavila. V takovém případě vůbec nejde o ochranu přírody, ale o zkomplikování situace. Tento postup není správný ani z hlediska vnímání ochrany přírody veřejností, protože potom je ochrana přírody vnímána jako strašák, který zastaví stavbu. Naší povinností je vytvářet pro chráněné druhy biotopy a aktivně je chránit. A to je často mnohem prospěšnější než zastavovat stavby, které navíc notabene v rozporu s ochranou přírody ani nejsou.

Vytvořte hodnotný biotop a sledujte změny územního plánu

Tím bych chtěla říct, že rozumím všem, kteří nesouhlasí s tím, že se v jejich okolí bude stavět nějaká stavba. Ale existují nástroje, jak k tomu předejít ještě předtím, než přijedou bagry. Jedním z nejúčinnějších nástrojů je vytvářet na svém pozemku hezké a hodnotné biotopy, které se stanou domovem chráněných druhů rostlin a živočichů. V takovém případě potom přes naši legislativu neprojde realizace jakékoli stavby, protože povolovací proces je velmi složitý a jsme do něj zapojeni i my-posudkáři. A když my vidíme, že tam vznikl hodnotný biotop, kladné stanovisko takovému záměru nenapíšeme. 

Druhým mým tipem je aktivně se zajímat o změny v územním plánování ve vaší obci. To je totiž ten důvod, proč někdo v dané lokalitě může něco postavit. Samotné realizaci ale předcházelo několik měsíců až let schvalovacího procesu, který vy jako veřejnost máte možnost sledovat. Takže když se schvaluje nový územní plán ve vaší obci, je dobré tento proces sledovat, jestli se změnami souhlasíte. Jako veřejnost máte možnost do celého procesu zasáhnout a podat námitky. Územní plánování je silný nástroj k řešení a implementaci námitek.

Závěrem bych chtěla říct, že zakázky typu „najděte tam něco“ obvykle odmítám. Je to z toho důvodu, že ve většině případů se jedná o lokality, kde se nic chráněného nenajde, a proto nechci z klientů zbytečně tahat peníze za průzkum lokality a posudek, který nic nezjistí. Navíc s takovým posudkem klient stejně spokojený nebude, protože chce, abych v lokalitě něco našla. Zároveň si stojím za tím, že dělám posudky vždycky objektivní. Nikdy si žádné druhy nevymýšlím, ale ani před nimi nezavírám oči. Ze své zkušenosti dokážu rozeznat situaci, kdy o ochranu přírody skutečně jde a kdy jde jen o to udělat z přírody rukojmí, které by zablokovalo nechtěnou stavbu.

V některých případech je sázení keřů možná důležitější než sázení stromů. Proč jsou keře důležité? Keřový porost totiž zadrží mnohem více vody než stromy. Představte si, jak jednotlivé dešťové kapky dopadají na hustý keřový porost, například šeřík, a jak velkou mají práci, než se přes rozkvetlý keř dostanou na zem do půdy. To je princip toho, proč keře velmi dobře zadržují vodu v krajině. Většina vody se zachytí v prostoru samotného keře a trvá velmi dlouho, než se dostane do půdy.

Keř dokáže zadržet vodu i velmi dlouho po dešti. Určitě si vybavíte situaci, kdy si jdete natrhat do vázy například šeřík a uvnitř keře narazíte na kapky vody, i když už dávno svítí sluníčko, na obloze není ani jeden mrak a cesty jsou suché. Proč je voda v keři důležitá? Slouží ptákům a hmyzu jako zdroj vody a oni zalétávají do keřů pro osvěžení. Ptáci pro pití využívají i potoky nebo jiné vodní plochy, zatímco hmyz, například včely nebo motýli, se potřebují napít velmi často, ale po malých doušcích. Potok má na ně moc silný proud a mohli by se tam utopit. Proto vyhledávají zdroje pitné vody právě v keřích, pijí kapičky rosy, které v keři vydrží i několik dnů a poskytují jim osvěžení.

Voda z keřů se velmi postupně odpařuje a tím se snižuje okolní teplota. Voda v keři si drží svoji stabilní teplotu a vytváří u keře příjemné, chladné mikroklima. Lze říct až přirozenou klimatizaci, jako když si zapnete v autě větráček. Takže když máme větší keřovou výsadbu, můžeme kolem ní během letních dnů pociťovat příjemný chládek, protože přes noc keře absorbují rosu, která v nich zůstane dlouho. Tato voda si drží svoji stabilní teplotu a jejím výparem se ochlazuje bezprostřední okolí keřů. Husté olistění keřů zajišťuje uvnitř keřů příjemný stín a chládek. 

Keře chrání krajinu nejen před vodní erozí…

Keře dokážou zadržet nejen dešťovou vodu. Pokud jsou totiž vysazeny v zemědělské krajině, typicky mezi lány polí, tak v případě eroze (splavování půdy z polí) keře půdu i vodu zadrží. Z polí se často tímto způsobem splachují do vodních toků i pesticidy nebo jiná chemie a hustý, pichlavý porost až k zemi tak slouží jako přirozený filtr nebo bariéra, která dokáže toto všechno zachytit.

V krajině se snažíme zadržovat vodu a zároveň v případě eroze nenechat odplavit půdu do vodních toků nebo nádrží. Koryta toků i nádrže se erozí zanášejí a řešení je často i ekonomicky velmi náročné. Proto je dobré volit keře jako první bariéru proti valící se vodě a erozi.

…ale i před větrnou erozí

Keře tvoří bariéru i pro vítr, a to zejména v zimních měsících, kdy stromy nejsou olistěné, a vítr fouká po strništích. Je důležité, aby větru stálo něco v cestě, proto se keře používají na realizaci větrolamů. Konkrétně se jedná o keře, které se jmenují poloprodouvavé, a při výsadbě se kombinují se stromy, čímž vzniká nejúčinnější typ větrolamu. Hodně často však v krajině můžeme vidět, že dříve se větrolamy vysazovaly pomocí štíhlých vysokých topolů, ale postupem času se zjistilo, že to není ideální řešení. Vítr se totiž musí dostat skrz kmeny a tím, že musí kmeny obejít, získá na rychlosti. Tento jev nazýváme tryskový efekt a jeho důkazem jsou závěje podél silnic, které jsou největší právě u kmenů stromů. Vítr je zde díky tryskovému efektu nejsilnější a má velkou unášecí schopnost. Pokud jsou mezi stromy vysázené keře, k tryskovému efektu nedojde, protože vítr se o keře zarazí a velmi těžko se skrz ně dostane. Keře tak slouží jako přirozený filtr a bariéra, která pomůže předcházet větrné erozi. A to zejména v zimě nebo v časném jaru, kdy ještě na polích nejsou žádné zemědělské plodiny a vítr odnáší velké množství půdních částic. Proto keře společně se stromy dokážou vytvořit dokonalý větrolam.

Keře dobře slouží i ke stabilizaci svahu. Používají se zejména v drsnějším terénu, určitě to znáte z podhorských oblastí, kde můžete vidět nad cestou násyp, na kterém rostou keře, typicky trnky nebo šípkové růže. Tyto keře dobře drží svah a zabraňují sesuvu půdy, například ještě v kombinaci s kamennými zídkami. 

Keře jako domov pro živočichy

Keře mají pro zvířecí říši specifickou funkci. Slouží živočichům nejen jako potrava, ale také jako hnízdiště. Pro hmyz jsou důležité i kvůli tomu, že dlouho kvetou a jsou ideální pro opylování (zejména pro včely, motýly nebo brouky). Keře kvetou delší dobu než stromy, jejich doba kvetení se doplňuje a navíc jsou důležité především z hlediska potravy. Většina keřů má plody, což je zajímavé pro mnoho druhů ptáků. Pro ně je ale zajímavá i doba, kdy se na keřích objevuje velké množství hmyzu, protože oni tímto hmyzem na jaře krmí svoje mláďata, takže keře potřebují. V ostatních obdobích se ptáci krmí bobulemi, takže je opět potřebují. Velké množství ptáků navíc keře preferuje pro hnízdění, a to častěji než stromy. Na stromy jsou vázaní dutinoví ptáci, ale menší pěvci preferují spíše menší křoviny, kde se můžou dobře schovat a jsou pro ně výborným útočištěm. 

Keře patří do naší krajiny

Při výsadbě se obvykle doporučuje kombinovat keře se stromy. V otevřené zemědělské krajině nebo ve svahu podél vrstevnic je vhodné vysazovat více keřů než stromů. Do svých projektů vždy doporučuji poměr 3:1, tedy tři keře na jeden strom. Je to obecné doporučení, samozřejmě záleží na konkrétní lokalitě. Obecně lze ale říci, že do zemědělské krajiny je tento poměr ideální, protože keře vytvoří stinné a vlhké zázemí pro stromy, a nové výsadby potom v krajině lépe prospívají. Keře totiž zachytí více vody a z toho můžou profitovat i stromy okolo. V případě, kdy je třeba osadit nehostinné pozemky, například stanoviště uprostřed velkého pole, doporučuji nejprve vysadit keře, které dobře dokážou připravit půdu a podmínky pro výsadbu stromů, a ty dodat třeba o rok později. Z druhů je dobré zvolit odolné varianty, jako je černý bez nebo šípková růže.  

Jak jste asi pochopili, jsem velký propagátor keřů. Proto se snažím zapojovat je do každého ze svých projektů. A to i do hodnocení velkých developerských projektů, například při záměru výstavby průmyslových hal. Vždy se snažím spojit s tím, kdo bude navrhovat sadbové úpravy, a do podmínek hodnocení dávám bod, který se keřům věnuje. Doporučuji výsadbu 3:1, jak jsem popsala výše. Sice je velká poptávka po výsadbách v zemědělské krajině, ale větší výzvou je dostat zeleň tam, kde ji a priori nikdo nechce. Když například zpracovávám hodnocení vlivu na přírodu a krajinu, například při záměru stavby průmyslové haly, musím zmapovat, co na daném území dříve rostlo a žilo za živočichy, a vymyslet, aby i po realizaci výstavby byli oni spokojeni. A jedním z nástrojů je keřová výsadba, protože je důležitá z hlediska ochrany krajiny, vlivu na mikroklima, vlivu na retenci vody a slouží jako biotop pro velké množství živočichů. Proto se je snažím dostat všude, i do okolí průmyslových parků. Vypadají moc hezky, krajina se mnohem rychleji a více zazelená než dříve, kdy se v těchto lokalitách spíše preferovala výsadba stromů.

Podívejme se na konkrétní příklad z mojí praxe. Nedávno se na mě obrátil jeden klient se žádostí o vypracování hodnocení vlivu na přírodu a krajinu s tím, že má v úmyslu postavit si malou vodní elektrárnu. V takovém případě je třeba provést velmi podrobný hydrobiologický průzkum, tedy zmapovat, jací živočichové a rostliny žijí v lokalitě, kde má vodní elektrárna vzniknout. Takový průzkum trvá několik měsíců a stojí celkem hodně peněz. Je totiž třeba řešit ještě další věci, jako například vlivy kácení břehových porostů, vymyslet náhradní opatření pro migraci ryb atd. Kdyby mi investor dal projekt malé vodní elektrárny a já odjela na několik měsíců do terénu pozorovat všechny ryby, raky, mihule a další druhy a živočichů a po uplynutí té doby bych se vrátila a oznámila investorovi, že je mi to líto, ale hodnocení vychází jako negativní a stavba tedy nebude, rozhodně by s mojí prací spokojený nebyl a fakturu za moji práci by rozhodně nezaplatil. Takto to nefunguje, a přesto přesně takto by si celou situaci nejraději představovali lidé, kteří se smějí tomu, že nám hodnocení nikdy nevyjde negativně. Jenže takovou službu by nám, hodnotitelům, nikdy nikdo nezaplatil a ani by si ji od nás neobjednal. Takové negativní hodnocení bychom napsali jen jednou a už nikdy by se na nás nikdo neobrátil. Navíc takový postup nedává žádný smysl, nikomu nepomůže a přírodu neochrání.

Pomáhám tomu, aby nové projekty vznikaly v souladu s přírodou

Na začátku nikdy nedostaneme hotový projekt. Investor nás pouze poptá, protože naše hodnocení potřebuje pro povolení stavby, a já se samozřejmě zajedu podívat na místo, kde má zamýšlená stavba vzniknout. Ve spolupráci s investorem, jeho projektanty a případně širším týmem odborníků upravíme projekt tak, aby hodnocení vyšlo pozitivně a stavba mohla vzniknout. Takže to není moje hodnocení, ale projekt investora, co se během spolupráce změní. Moje hodnocení je tedy spíše konzultačně-poradenská činnost, kdy se snažíme společně s investorem přetvořit projekty tak, aby neměly negativní vliv na přírodu a krajinu.

V případě zmiňované vodní elektrárny jsme postupovali tak, že jakmile jsme ve vodním toku našli chráněné druhy, informovali jsme investora, že na tom místě bude třeba vybudovat kvalitní rybí přechod. Zprostředkovali jsme mu kontakt na prověřeného projektanta, který se rybími přechody zabývá a dokáže vymyslet kvalitní a funkční přechod tak, že jej ryby skutečně využívají. Dále jsme zde navrhli další tzv. poproudová opatření, která zamezují tomu, aby v turbínách vodní elektrárny docházelo ke zranění nebo usmrcení vodních živočichů. Existuje nepřeberné množství způsobů, jak skloubit chod vodní elektrárny se životem živočichů, kteří konkrétní vodní tok obývají. Já jako hodnotitel vymýšlím tato různá opatření, společně s projektantem je zanášíme do projektové dokumentace, a jakmile jich je dostatek, rozhodnu o tom, že projekt může získat pozitivní hodnocení. To je princip toho, že hodnocení vyjde pozitivně, protože dokážeme ohlídat, aby nedošlo k budoucímu negativnímu vlivu stavby na přírodu a krajinu.

Proč nás investor poslouchá?

Možná někoho napadne, proč nás investor poslouchá, když mu za jeho peníze de facto komplikujeme život. Vysvětlím opět na příkladu. Na začátku měl investor záměr umístit na vodní tok malou vodní elektrárnu jako obnovitelný zdroj energie. A měl představu, že takto nedělá nic špatného pro přírodu, ale po konzultaci se mnou zjistil, že je třeba se postarat i o živočichy, kteří se nacházejí ve vodním toku. A já jsem ho tedy defacto donutila, aby pro ochranu živočichů do projektu přidal rybí přechod, čímž se samozřejmě zvyšují náklady na realizaci celého projektu. Díky tomu má ale projekt v mém hodnocení a tím i na úřadech zelenou. 

Kdybych přivřela oči a zpracovala pozitivní hodnocení bez rybího přechodu, pošpinila bych si svoji autorskou a profesní čest a kompetenci. Nikdy nepouštím ven hodnocení, za kterým bych si nemohla stát a které nemohu s čistým svědomím obhájit. Úřad, ke kterému by se takové hodnocení dostalo, by poznal, že takové hodnocení není v pořádku a pravděpodobně by ho vrátil k přepracování, investor by nezískal potřebné a kýžené povolení na úřadech a já bych přišla o autorizaci.  

Negativní hodnocení může tedy hodnotiteli vyjít hned na začátku, kdy převezme projektovou dokumentaci od investora. Takové hodnocení ale hodnotitel nesepisuje, ani nikam neposílá. Investor si platí hodnotitele, aby vymyslel takové řešení, které změní původní negativní hodnocení v pozitivní, zapracuje potřebná opatření pro přírodu do projektové dokumentace tak, aby investor získal všechna potřebná povolení a razítka. Já jako hodnotitel potom můžu garantovat, že příroda a krajina jsou bez negativního vlivu stavby, protože jsem se postarala o to, že vše potřebné je zakomponované do projektové dokumentace. 

Kdy potřebujete specialistu s autorizací H 67? V momentě, kdy plánujete záměr, který by mohl jakkoli poškodit nějaký zájem přírody a krajiny. Typicky pokud chcete například v nezastaveném území postavit domeček. V takovém případě se vedle výskytu rostlin a živočichů hodnotí i krajinný ráz, jestli do něj stavba zapadne. Hodnocení H 67 potřebujete u všech projektů, které se mají stavět v nezastaveném území, na zelené louce, ale i u kácení lesních a mimolesních dřevin, u jakýchkoli záměrů týkajících se vody, tedy u odbahnění rybníků nebo revitalizace vodních toků. To všechno jsou zásahy, které mohou ovlivnit chráněné zájmy přírody a krajiny. Zákon říká, že byste neměli čekat, až vás někdo vyzve ke zpracování takového hodnocení, ale naopak ho sami doložit společně s projektovou dokumentací.

Autorizace Natura

V naší republice mámě několik set naturových lokalit a tyto lokality jsou chráněny Evropským společenstvím. V případě, že se má jakýkoli zásah dotknout některé z těchto lokalit, je třeba provést tzv. naturové hodnocení.

Toto hodnocení nikdy neprobíhá tam, kde není naturová lokalita, ale jeho využití je velice podobné jako u H67 a platí pouze u naturového území. Zatímco H67 platí naprosto kdekoli, ať se projekt týká národního parku nebo prostranství na návsi, tak hodnocení Natura se provádí pouze u naturových oblastí. Ty se dají lehce zjistit podle krajských geoportálů, ve kterých si uvažovaný pozemek najdete a zjistíte, jestli leží v naturové lokalitě, a tedy jestli potřebujete naturové hodnocení.

Naturové hodnocení má svoji vlastní autorizaci, tedy svoje vlastní kulaté razítko, a není nahraditelné nebo zaměnitelné s žádnou jinou autorizací.

Toto jsou tedy dvě autorizace, které nám poskytuje zákon o ochraně přírody a krajiny.

Hodnocení EIA

Další autorizací je tzv. EIA, což je hodnocení vlivu na životní prostředí, které vychází ze zákona číslo 100/XX. Tato autorizace hodnotí nejen naturové lokality a chráněné zájmy přírody a krajiny, ale hodnotí i vlivy na všechny složky životního prostředí, tedy zabývá se například i hlukem, kvalitou ovzduší (produkce emisí), produkcí odpadů, vlivy na lidské zdraví nebo se v rámci EIA provádí i světelné studie (zátěž přírody umělým světlem). EIA je tedy velice komplexní hodnocení. Jak poznáte, jestli hodnocení EIA potřebujete? V příloze zákona 100, který hodnocení EIA nařizuje, je uveden seznam záměrů, které ji potřebují. Nebo například pokud potřebujete kvůli svému záměru změnit územní plán, bývá třeba zpracovat i hodnocení EIA. Často se EIA zpracovává například při velkých záměrech nebo u záměrů, které se mají realizovat v citlivých oblastech, jakou jsou například národní parky. Typickým projektem, který hodnocení EIA potřebuje, je vybudování nového lyžařského areálu na vrcholcích hor.

Toto jsou tedy tři základní autorizace, se kterými se vy jako investor můžete potkat. Dále ještě existují dvě razítka, a sice soudní znalec a autorizovaný projektant. Soudní znalec zpracovává pro účely soudních sporů posudky týkající se rizik a škod na životním prostředí nebo ochraně přírody. Díky kulatému razítku na projekční činnost se stáváte autorizovanou osobou, která je oprávněna projektovat až do úrovně dokumentace pro povolení stavby, což je nejdetailnější dokumentace, kterou máme k dispozici. Toto kulaté razítko se ale týká pouze projektování, nikoli posudkové a expertní činnosti.

V tomto článku jsem tedy vyjmenovala všechna zásadní razítka, která se týkají ochrany přírody. Sama nejčastěji pracuji s prvními třemi – H 67, Natura a EIA. U velkých záměrů se v týmu potkávají právě tyto tři autorizované osoby, které spolu významně spolupracují a vzájemně se doplňují. Všechny tři studie mají stejnou hierarchii, žádné z těchto hodnocení ale není nadřazeno ostatním. Mohou vycházet jedno z druhého a mohou si být navzájem podklady pro zpracování. Není mezi nimi žádná hierarchie, tato hodnocení jsou si rovnocenná.

Rostliny a živočichové prozradí kondici krajiny

Při svých terénních průzkumech na první pohled poznám podle druhů, které se v lokalitě vyskytují, v jaké je krajina kondici. Zdraví krajiny jako takové je totiž úzce provázáno s druhy, které v ní žijí. Pokud toto neprozradí rostliny, tak to stoprocentně prozradí živočichové, voda nebo některý z dalších ukazatelů. Mým úkolem, tedy úkolem krajinného ekologa, je dávat všechny tyto indikátory dohromady a starat se o to, aby krajina fungovala optimálně.

Při práci v terénu jsem si všimla jedné zajímavé věci. I když je dané území v šílené kondici, například pole je plné chemie, chybí zeleň a je tam jen udusaná hutná půda, která je bez života, vždy se tam najde tato silná trojka druhů – tedy straky, srnky a slimáci. Tito živočichové jsou natolik odolní, že se v krajině budou vyskytovat za každé situace, i když nastane apokalypsa

Srnky, straky a slimáci vydrží vše

Spousta lidí má představu, že když se budeme špatně starat o přírodu, přestanou v ní žít živočichové a nebude v ní žádný život. Ale to je velký omyl. Známkou toho, že příroda není tzv. v kondici, je to, že jí chybí biodiverzita, což je počet druhů na jednotku plochy. Nejde o absolutní počet, ale o různost druhů… tedy není dobře, když na určitém místě žije například tři sta stejných zvířat, ale naopak je žádoucí, aby se těchto tři sta kusů zvěře skládalo z různých druhů, například motýlů, netopýrů, brouků, ptáků apod. A asi všichni cítíme, že takováto plocha by reprezentovala zdravou krajinu, kde by fungoval ekosystém tak, jak má.

A právě v těch nezdravých oblastech se vyskytuje ve velkém ona trojice, kterou zmiňuji hned na začátku dnešního příspěvku… tedy srnky, straky a slimáci. Nelze říct, že je v krajině úplně nechceme, protože každý druh má v krajině svoji konkrétní funkci. Na druhou stranu ale právě tyto tři druhy mají velice širokou ekologickou valenci, což znamená, že mají obrovskou toleranci k různým změnám a výkyvům, jako je teplo, sucho, chlad, povodně, nedostatek vody nebo jídla. Tato trojice reprezentuje skupinu odolných druhů zvířat, které si snadno dokážou s čímkoli poradit. A protože jsou tyto tři druhy viditelné stále častěji, znamená to, že ostatní druhy, které mají velmi úzkou ekologickou valenci, se nedokážou přizpůsobit měnícímu se prostředí. Buď se přesunou do jiné lokality, anebo se kvůli permanentnímu stresu přestanou rozmnožovat a počet jedinců daného druhu se postupně začne snižovat.

Tak třeba srnky. Dříve, například v době mého dětství, patřilo pozorování srnky ke vzácným úkazům. Dnes je zcela běžné, že srnku potkáte dokonce i na travnaté ploše na sídlišti mezi bytovými domy. O slimácích se asi není třeba rozepisovat, ty nelze nevidět. A straka? To je extrémně chytrý pták s vysokou inteligencí a velice širokou ekologickou valencí. Velmi často profituje z existence jiných ptáků, občas se živí mláďaty malých pěvců, ale hlavně dokáže profitovat z přítomnosti člověka, z naší každodenní činnosti, se kterou se straky naučily souznít. 

Na příkladu těchto tří druhů chci tedy ukázat to, jak se sama příroda dokáže přizpůsobit. Problém je v tom, že to chybějící místo rychle osídlí druhy, které v ní asi úplně nechceme. Radost z pozorování slimáků má asi málokdo…. 

Klíčem ke zdravé krajině je různost

Existuje spousta možností, jak zabránit podporování pouze určitých druhů. Příroda a krajina totiž fungují nejlépe tam, kde je různorodost, tedy diverzita. A není to jen o diverzitě druhů, ale v krajinné ekologii je hodně zajímavá i diverzita ploch, tedy snaha vytvořit na jedné velké ploše spoustu malých plošek tak, aby plnily různé funkce. Každou z těchto malých plošek si totiž osídlí jeden druh, čemuž se v ekologii říká ekologická nika. Například pokud na své vlastní zahrádce budete mít jen trávu, zcela určitě se tam bude dařit naší „oblíbené“ trojici. Na té stejné zahrádce ale můžeme vytvořit spoustu různých ploch, vysadit tam ovocné stromy, keře, udělat záhony s květinami, vytvořit zahradní jezírko nebo pítko. Tak zahrada získá úplně jinou podobu a osídlí ji úplně jiní živočichové a zahrada začne žít novým životem. Samozřejmě tam budou i ty druhy, které jsem označila za nechtěné, protože signalizují nezdravou krajinu, ale budou se tam vyskytovat v rozumné míře, která je v pořádku.

Takže když se závěrem vrátím k definici biodiverzity, tedy že se na určité ploše vyskytuje určitý počet druhů, tak je jasné, že na původní travnaté zahradě se vyskytují 3 druhy, ale na té upravené zahradě se šesti různými plochami můžeme nalézt třeba 90 různých druhů, protože nárůst počtu druhů je díky diverzitě plochy několikanásobný. Proto je v krajině diverzita tolik potřeba. Na jedné jednotce plochy by se tedy měla vyskytovat část, která kvete, další, která vrhá stín, a v neposlední řadě i část, která je spojená s vodou. To je základ zdravé krajiny. Pak se na té ploše mohou vyskytovat místa, která přinášejí lidem ekonomický zisk. Mám na mysli zemědělskou nebo industriální plochu anebo plochu výroby, obchodu, služeb a rekreace. Důležité je, aby jedna taková plocha měla více funkcí. To je podstata řešení problémů dnešní krajiny, ale i potíží spojených s územním plánováním, územním rozvojem, kdy nejde jen o to vytvořit plochy určené pro přírodu, ale i plochy určené pro ekonomický zisk a také třeba pro estetiku.

Diverzita je z hlediska krajinné ekologie všelék, který se snažím v rámci své práce nabízet a zakomponovávat do všech projektů, na kterých se podílím.

Tento postup lze vztáhnout i na situaci, kdy někdo chce realizovat nějaké opatření, kterým chce přírodě pomoct. Takový návrh může připravit projektant nebo krajinný ekolog, tedy já. Například pokud nějaké území trápí sucho, mohu navrhnout taková opatření, aby se tam vrátila voda, tedy například tůňky, mokřady nebo rybníky. Takováto opatření mohou chtít realizovat například obce nebo projektanti, v zásadě je úplně jedno, kdo s takovým nápadem přijde.

Ale pozor, postup bývá často takový, že například starosta se někde dozví, že aktuálně lze z dotací postavit rybník. A tak se projekt postaví do té roviny, že rybník je skvělé opatření pro přírodu, protože zadržuje vodu, zároveň skvěle poslouží rybám, obojživelníkům nebo ptákům, takže je to bráno jako pozitivní projekt. Ale „chtít dělat něco pro přírodu“ je příliš obecné a nic neříkající tvrzení. Na začátku je vždy třeba zjistit, pro jakou přírodu takové opatření chceme udělat. Je to stejné jako v marketingu nebo v obchodu, vždy je potřeba předem definovat cílovou skupinu, tedy komu bude toto zamýšlené opatření doopravdy sloužit a komu bude prospěšné. A jaké jsou doopravdy potřeby krajiny, do které chceme takový záměr umístit? To jsou otázky, na které je třeba si odpovědět ještě před tím, než se pustíme do projektování nějakého záměru.

Když kreslím a navrhuji nějaká opatření, vždy se o potřeby dané lokality dopředu zajímám. Nechcete přece někam jen tak do krajiny umístit rybník, abyste zjistili, že jste stavbou rybníka poškodili úžasný mokřad, který tam v tom území fungoval a kde se nacházela spousta chráněných druhů. V takovém případě navrhované opatření určitě nesplňuje požadavky „pro přírodu“.

Krajinná analýza napoví

Proto je vždy nutné nejprve zjistit, jak dané území funguje, co se tam nachází, co voda, jakým způsobem jsou řešena protipovodňová opatření a opatření proti suchu, jaké záměry poskytuje územní plán – jestli tímto územím nemá procházet silnice nebo jestli se zde neplánuje realizovat nějaká velká stavba. Tato práce se podobá práci terapeuta, kdy se ptáme krajiny, jaké má potřeby. A to je přesně moje práce, já jsem takový terapeut pro krajinu a zkoumám její potřeby. Zároveň vím, co jednotlivé druhy, které v krajině existují, potřebují. Jakmile mám zmapované potřeby krajiny, tomuto se říká krajinná analýza, mám hotový základ pro to, aby se mohlo v krajině realizovat nějaké opatření, které má doopravdy smysl.

Pokud se krajinná analýza neudělá, nikdo nedokáže jen tak odhadnout, zda bude navrhované opatření vhodné. Hodně často dochází ale k tomu, že si například starostové obcí objednávají krajinné prvky podle toho, co vidí ve vedlejší vsi. A vůbec se neřeší, že každá krajina je jiná a že co je vhodné pro lokalitu A, nemusí být vhodné pro lokalitu B. Ke každému území je totiž potřeba přistupovat celostně, hledat mu řešení šité na míru a přihlížet ke všem aspektům.

Proto pokud chceme realizovat nějaký záměr tzv. pro přírodu, je nutné si definovat, co je to za přírodu, jaké jsou tam rostliny, jací jsou tam živočichové, co je to za krajinu a co potřebuje. A záměr realizovat pro konkrétní cílové skupiny živočichů a rostlin. Vynaložit finance na realizaci opatření na slepo se totiž bez znalosti potřeb krajiny může ve výsledku nevyplatit a minout účinkem. Navíc budou potřeba další finance pro opravu původního záměru, čímž se vše ještě prodraží.

A z toho mám radost. Myslím si totiž, že ochrana přírody a krajiny v těchto obyčejných částech naší země je jedna z těch nejdůležitějších. A i proto mám svoji vlastní neziskovou organizaci Cooland, která se zabývá ochranou zemědělské krajiny, a sama se hodně angažuji v oblasti obecné ochrany přírody. Proto bych také chtěla dále popsat, jak funguje statut obecné ochrany přírody u nás.

Obecná ochrana přírody je základem všeho

Když se řekne ochrana přírody, řadě lidí se jako první vybaví chráněné druhy rostlin a živočichů nebo nějaká chráněná území a národní parky. Zapomíná se však na to, že největší rozloha našeho státu spadá do oblasti obecné ochrany přírody. Laicky řečeno, do obecné ochrany přírody patří vše, co tvoří ráz naší krajiny. Například jak se ve filmu Vesničko má, středisková kochal pan doktor krajinou, tak to je přesně ono – struktura krajiny, kterou tvoří louky, lesy, políčka, potoky, rybníky. Toto všechno je nějakým způsobem chráněno různými nástroji, které jsou zakotvené v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Jedním z těchto nástrojů je krajinný ráz, o kterém jsem již na blog několikrát psala a který dělá naši krajinu jedinečnou, zapamatovatelnou a fotogenickou. Přinutí nás vytáhnout foťák nebo telefon a zachytit část krajiny, protože nám tato scenérie připadá úžasná.

Krajinný ráz tvoří další prvky, které jsou také chráněné. Nejvýznamnějšími z nich jsou tzv. významné krajinné prvky, kterých je šest – lesy, rybníky, vodní toky a jejich niva, rašeliniště a jezera – a všechny jsou chráněné. Tyto zdánlivě obyčejné prvky vytvářejí jedinečnost naší krajiny. Dalším chráněným prvkem je územní systém ekologické stability, tedy ve zkratce ÚSES, který tvoří ekologickou síť v krajině. Tu si můžeme představit jako pohled z letadla na krajinu, kdy vidíme vesnice propojené cestami, silnicemi a dálnicemi. ÚSES funguje úplně stejně, jen tam jsou prvky, které neslouží lidem, ale rostlinám a živočichům. Tedy to, co jsou pro nás lidi vesnice, v systému ÚSES pro rostliny a živočichy představují rybníky a lesy, které jsou propojeny liniovou zelení nebo vodními toky, podobně jako jsou naše silnice a cesty. ÚSES se někdy označuje jako ekologická páteř krajiny a je to taková základní síť, která zabezpečuje, aby rostliny a živočichové mohli v obyčejné zemědělské krajině existovat, pohybovat se a žít. Nejedná se tedy o žádnou speciální ochranu vzácných druhů, ale o základní ekologickou potřebu všech živočichů, které běžně známe, například pro srnky, kosy, obojživelníky apod.

Dalším důležitým prvkem obecné ochrany přírody jsou mimolesní dřeviny. Tyto dřeviny jsou chráněny mnohem více než lesní dřeviny, protože mají více funkcí. Les jako takový je chráněn lesním zákonem. Mimolesní dřeviny je obyčejná zeleň, kterou kolem sebe vídáme na každém kroku, jako jsou aleje podél cest, ovocné stromy podél cest, staré sady, dřeviny podél vodního toku, samostatný starý strom uprostřed louky apod.
Všechny tyto prvky dohromady jsou podle mě velmi důležité, ale bohužel je to ta část přírody, která dostává nejvíce na frak. Obecná ochrana přírody bývá totiž velmi často opomíjena jak v územních plánech, tak v plánech na rozvoj území. Obvykle se řekne: „Tam je jen obyčejné pole.“ nebo „Tam roste jen stará švestky u cesty.“ Jenže právě tyto části přírody jsou moc důležité, a to jednak z pohledu stále diskutované otázky sucha, retence vody v krajině, podpory diverzity nebo pro potravu včel. Proto je z mého pohledu jedním z problémů naší české krajiny nedostatečná péče o tyto obyčejné prvky, které jsou všude kolem nás. Špatně se staráme o mimolesní dřeviny, zemědělská půda je ve špatné kondici, máme málo cest, máme nedostatek zeleně podél cest a vodních toků a ani moc dobře nefunguje ekologická síť ÚSES.

Obecná ochrana přírody musí být součástí každého projektu

V každém projektu, který zpracovávám, se tento problém snažím vždycky malinko nějak vyřešit, což moji klienti už vědí a znají. Například při plánování bytové výstavby vždy dávám do podmínek výsadbu takových dřevin, které jsou vhodné pro ptáky a pro včely. Tedy takových, které kvetou a mají nějaké bobule. Trvám na tom, aby byly do projektu zahrnuté jak klasické zelené, tak kvetoucí trávníky, aby stavba nějak navazovala na své okolí. Aby se vytvořila ekologická síť, areál nebyl oplocený a vysadila se nějaká liniová zeleň směrem například k nejbližšímu lesíku.

Toto jsou přesně ony způsoby, jak se já ze své pozice snažím alespoň malými krůčky přispět k obecné ochraně přírody. Někdy také zpracovávám obsáhlé projekty ve volné krajině, které mají za úkol do ní vrátit zeleň, zachytit vodu a podpořit celkovou stabilitu daného území. Věřím tomu, že i těmito malými krůčky se bude celková situace postupně zlepšovat, jsem v tom optimistická.

1. Obecná ochrana – žádné rostliny ani živočichy nesmíme poškodit tak, abychom zničili celou jejich populaci (skupinu jedinců stejného druhu na určitém území). To znamená, že když na nějakém místě žije velká skupina havranů, nemůžu udělat žádnou aktivitu, kterou bych všechny členy této skupiny havranů vyhubila. Nehraje roli, jestli havran je nebo není chráněný druh, já nesmím žádné rostliny nebo živočichy ohrozit tak, abych zničila celou populaci. To se týká i třeba mouchy nebo jiných druhů, které běžně známe.

2. Zvláštní ochrana – určuje konkrétní druhy rostlin a živočichů, které jsou zvláště chráněné. Tyto druhy rostlin a živočichů jsou uvedeny ve vyhlášce, ve které jsou tyto druhy rozděleny do kategorií ochrany: ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené druhy. 
Do této skupiny patří z rostlin například orchideje, ze živočichů například některé druhy ptáků nebo velcí savci (vlk, rys a medvěd), druhy hmyzu nebo motýlů. U tohoto typu ochrany jsou chráněni přímo jedinci, to znamená, že ani jednu orchidej nebo chráněného motýla nesmíme žádným způsobem omezit, poškodit nebo zasáhnout do území, kde přirozeně žijí.

V souvislosti s chráněnými druhy se často hovoří o tzv. červeném seznamu. Skutečně se jedná o seznam druhů, které jsou vzácné. Ale pozor – jedná se o vědecký nezávislý podklad, ze kterého vychází naše vyhláška, nikoli o její součást. Červený seznam totiž není nijak právně závazný, takže pokud se na něm vyskytuje nějaký druh, který není zahrnutý ve vyhlášce, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana.

Když stavbu zastaví žába nebo křeček

Někdy se v médiích objeví informace, že nějaká konkrétní stavba byla zastavena, protože se v lokalitě vyskytl nějaký zvláště chráněný druh. Investor se potom zlobí, proč k této situaci došlo přesto, že byly před stavbou provedeny biologické průzkumy terénu. Jenže tyto průzkumy, které často také provádím, se realizují hodně dlouho předtím, než samotná stavba vůbec začne.

Jak takový biologický průzkum probíhá? Během průzkumu se pokouším v terénu najít zvláště chráněné druhy a mým úkolem je dostat je mimo nebezpečí daného záměru. To lze provést několika způsoby, ať už je to jejich transport nebo vytvoření náhradních biotopů, které pro ně budou atraktivnější. V okamžiku, kdy stavba začne, by už tam žádné vzácné druhy být neměly a mělo by o ně být dobře postaráno. Může se však stát, že se zvířata na původní místo vrátí. Proto se na stavbách zřizuje biologický dozor, který má za úkol situaci průběžně monitorovat a o zbloudilé živočichy se postarat.

Tím chci říct, že když se před stavbou objeví nějaký zvláště chráněný druh, je třeba zvýšit pozornost a o ten daný druh se dobře postarat a poskytnout mu náhradní biotop. Neznamená to však, že by se stavba nemohla realizovat. Je třeba vyřídit nějakou administrativu, podle zákona se o zvláště chráněný druh postarat a zajistit mu ochranu.

Současná česká legislativa je v tomto ohledu velmi přísná, proto se nestává, že by výskyt zvláště chráněného živočicha nebo rostliny byl pravým důvodem pro to, aby se nějaká předem dobře připravená stavba nerealizovala. Existuje totiž spousta nástrojů, které lze pro jejich ochranu využít. V minulosti se ale několikrát stalo, že výskyt zvláště chráněných druhů byl jen záminkou pro to, aby se nemohlo stavět, ta zvířata se stala de facto rukojmím a otevřel se prostor pro spekulace. Přitom se třeba ani na území skutečně nevyskytovala.

Biologický průzkum před stavbou tedy řádně zmapuje terén a potvrdí nebo vyvrátí výskyt zvláště chráněných druhů. Druhým pilířem jejich ochrany je potom biologický dozor na stavbě, který se postará o to, aby tyto druhy byly i během výstavby v bezpečí.

Někdy se mi stává, že mě osloví klienti s prosbou o radu, jak mají udělat něco dobrého pro krajinu. Oni často čekají, že jim něco navrhnu zdarma, protože to přece nedělám pro ně, ale pro přírodu, například pro obojživelníky. Proto nerozumí tomu, proč by za takovou radu měli platit, když koncovým uživatelem jsou žáby a klienti sami z toho žádný prospěch nemají. Ono je to ale ošemetné, protože se dá říct, že téměř 100 % mojí práce dělám pro přírodu. Mojí vizí nebo mottem je, že lidské aktivity by se měly dělat tak, abychom přírodě neubližovali. Moje práce je tak veřejně prospěšnou prací, nebojím se říct, že je dokonce posláním, ale zároveň je to povolání jako každé jiné a zaslouží si odměnu. Už jen proto, abych se mu mohla věnovat na sto procent a nemusela se živit něčím jiným.

Neziskovka jako cesta k ochraně přírody

Ne všechno ale dělám za peníze. V roce 2015 jsme s kolegy na univerzitě založili neziskovou organizaci s názvem CooLAND. Staráme se o ochranu přírody v zemědělských oblastech. Já sama jsem předsedkyní této neziskovky a většinu práce, kterou tato funkce obnáší, dělám dobrovolně ve svém volném čase. Podílím se na drobných projektech, které jsou určené pro majitele zemědělské půdy malých rozměrů. Často se jedná o jednoduché, ručně nakreslené nákresy, v nichž radím lidem, jak přinést život do zemědělské krajiny a pomoci tak přírodě. Za práci na těchto projektech účtuji co nejnižší cenu, aby byla tato služba dostupná co nejširšímu spektru lidí. Peníze získané z těchto projektů jdou stejně ale zpátky do naší neziskové organizace a používáme je na propagaci ochrany přírody v zemědělské krajině, pořádáme nejrůznější semináře, píšeme blog a staráme se o chod organizace samotné.

Vlastní blog je nutností i pro krajinnou ekoložku

Dále se snažím propagovat různá témata týkající se ochrany přírody. Snažím se poskytovat lidem zdarma návody, jak každý z nás může co nejjednodušeji pomoci ochránit přírodu. Tato témata sepisuju na svůj blog, točím videa a tento obsah sdílím na sociálních sítích. Cílem těchto aktivit je poskytnout lidem zdarma odborný obsah, ke kterému by se běžně nedokázali nebo nevěděli, jak dostat.

Prostřednictvím těchto výstupů chci lidem ukázat, že existuje spousta věcí, se kterými si dokážou poradit sami. Například sem na blog jsem napsala několik článků o výsadbě stromů a navrácení vody do krajiny a nedávno jsem měla i reportáž v Receptáři. Tady všude se snažím lidi navést, jak jednoduše se každý z nás může zapojit do ochrany přírody a krajiny. V příspěvcích říkám jednoduché návody, co lidé mohou sami udělat, aniž by museli kontaktovat odborníka a nestálo je to majlant.

Doplňkové aktivity, které mi dávají smysl

Mám ještě několik aktivit, kterými se zabývám výhradně bez nároku na honorář. Například sedím v komisi životního prostředí pro městskou část Praha 22. Tady se snažím radit vedení městské části, jaká opatření mají udělat, aby zvýšili kvalitu životního prostředí v této obci. Letos jsme například omezili sekání trávy, čímž se výrazně zlepšily podmínky travnatých ploch. Vedení městské části Praha 22 poskytuji poradenství v oblasti legislativy při jednání s investory, protože na tuto městskou část je kladen velký tlak z hlediska výstavby. Proto radím, jak výstavbu přírodě kompenzovat a pomáhám i při jednání s investory. Přijde mi důležité dostat tato témata do samosprávy, tato práce mě naplňuje a baví a nepřijde mi správné, abych za to jako soukromý subjekt brala peníze.

A co mě tedy živí?

Živí mě aktivity spojené s expertní poradenskou činností, kdy zpracovávám autorizované posudky a píšu různá hodnocení. Většina těchto zakázek vychází z principu, že mým klientem a příjemcem mých služeb je investor, který změní poměry v daném území a svojí zamýšlenou činností může ohrožovat a omezovat přírodu.

Příchod investora do dané lokality s sebou nese jeho odpovědnost za změny, které svým záměrem zapříčiní. Mým úkolem je postarat se o to, aby změny, které nastanou, probíhaly v souladu s přírodou. Například pokud je třeba něco postavit, může dojít k ohrožení rostlin, živočichů nebo jiných druhů, které na tom místě žijí. Mým úkolem a mou hlavní službou je přetvořit investorův záměr tak, aby negativní vlivy záměru na přírodu a krajinu nebyly ideálně vůbec žádné, nebo aby byly úplně minimální. Jedná se tedy o poradenskou činnost pro investora, kdy se snažím vylepšit záměr investora tak, aby příroda zůstala neporušena.

Díky mé práci je investorův projekt z hlediska ochrany přírody v pořádku, investor tak dostane od úřadů všechna potřebná povolení a razítka, která potřebuje pro realizaci projektu. Já zároveň vím, že příroda v lokalitě zůstane také v pořádku, případně se ještě vytvoří další přírodní biotopy, kde aktivně dochází k ochraně přírody. Je to práce, při které se jedná hlavně o přírodu. Investor si mě najímá, aby získal potřebná razítka a zároveň aby byl jeho zamýšlený projekt ekologicky v pořádku.

Poskytuji autorizované posudky, používám co nejmodernější technologie, sleduju moderní trendy týkající se ochrany přírody a krajiny, pravidelně se školím, sleduju zahraniční trendy, kterých se snažím držet a implementuju je do své práce. Díky tomu se nebojím říct, že jsou mé služby na vysoké úrovni a sleduji celosvětové trendy ve svém oboru. To mi umožňuje komerční využití mých poznatků. Mým cílem ale zůstává, aby lidské aktivity přírodě neubližovaly a nepoškozovaly ji, ale naopak aby jí pomohly. A to je i moje vize.

I mně se v poslední době nahromadilo spousta dotazů k sázení stromů. Často se ptáte, jak je třeba správně postupovat, jaké druhy jsou pro výsadbu vhodné, na jaké pozemky se může vysazovat, jak výsadbu propojit s ekonomickým efektem apod. Proto jsem se rozhodla věnovat sázení stromů tento příspěvek a podívat se na něj zblízka.

Ne každá plocha je pro výsadbu vhodná

Mám radost z toho, že ve společnosti můžeme pozorovat tento pozitivní trend. Nicméně je třeba si uvědomit, že ne všechny lokality je vhodné zalesnit. Obecně platí, že například travní porosty nebo náletové plochy, na kterých najdeme traviny, křoviny a menší stromečky, jsou z ekologického hlediska velmi hodnotné, a proto nejsou vhodné k zalesňování a je třeba je nechat být. Příroda si na těchto místech poradí sama a vám přirozeně vznikne velmi hodnotný biotop.

U luk je to půl na půl. Na některých roste bohatý bylinný porost a výsadbou většího množství stromů bychom mohli zničit jeho potenciál nebo jeho bohaté druhové složení. Pokud se však jedná o intenzivně obhospodařovaný travní porost, tak tam nic výsadbou stromů nezkazíme.

Jak vybrat správné místo pro výsadbu?

Obecně je velmi prospěšné vysazovat stromy ve městech. A to nejlépe podél silnic nebo chodníků. Nemusí to být nutně jen stromy, ale i keře. Do měst a obcí zkrátka co nejvíc zeleně patří a je to prospěšné všem, to je nezpochybnitelné. Dále je velmi prospěšné sázet stromy do zemědělské krajiny. Když se totiž podíváme na strukturu krajiny v minulosti, tak zjistíme, že tam, kde byly pole a louky, jejich přirozenou hranici tvořily právě stromy a keře. Tento porost měl však i takové funkce, které pozitivně ovlivňovaly výnosy hospodářských plodin. Dokážou totiž zadržovat vodu v krajině, chrání půdu před erozí, chrání ji před vysušováním i povodněmi z přívalových dešťů. Proto je sázení stromů na takovýchto plochách více než žádoucí.

Často se stává, že mezi velkými lány polí jsou v katastru nemovitostí vidět bývalé polní cesty, které jsou v katastru vidět jako úzké nudličky, které velmi často vlastní obec. Ideální tedy je takovou cestu vyhledat, zajít na obecní úřad a domluvit se s nimi, že jim jste schopni a chcete pomoci s výsadbou, nebo je na možnost výsadby stromů v takových lokalitách navést.

Pokud vy sami vlastníte nějakou zemědělskou půdu, tak můžete provést výsadbu přímo na ní. Nemusí se rovnou jednat o výsadbu nového lesa, ale například o rozptýlenou výsadbu – to znamená několik stromů a keřů. V takovém případě nepotřebujete ani změnu územního plánu, tedy změnu zemědělské půdy na lesní. Označení zemědělská půda totiž zahrnuje i možnost rozptýlené výsadby mimolesních dřevin.

Pokud se týče zalesňování lesních pozemků, do tohoto bych se sama nepouštěla. Jako majitelka lesa bych se obrátila na lesníka, s nímž bych konzultovala možnosti, jak se o vlastní les postarat, a určit si, jaký chcete mít cílový porost. Primárně platí, že pokud z lesa nechcete mít ekonomický zisk, nic nezkazíte tím, že na plochu necháte nalétnout přirozený porost.

Jaké sázet stromy?

Pokud se přeci jen rozhodnete něco vysázet, podívejte se do okolních pozemků, jaké tam rostou dřeviny, jak prospívají, a podle toho lehce odhadnete, co se může hodit i na váš pozemek. Můžete si sehnat nejrůznější atlasy dřevin, kde se dozvíte příslušnost určitých druhů ke konkrétnímu vegetačnímu pásu nebo vegetačnímu stupni. Vzhledem k aktuálním klimatickým změnám je však třeba vysadit dřeviny, které odpovídají suššímu a teplejšímu umístění, než říkají tyto příručky. Pokud jste například ve vegetačním stupni 3, je dobré vysázet dřeviny z 2. stupně, protože se u nich předpokládá, že budou lépe odolávat očekávaným změnám počasí, tedy dlouhodobému úbytku srážek a suchu.

Pokud chcete mít z výsadeb hospodářský efekt, doporučuji jedlé dřeviny nebo sad. Vy budete mít užitek z plodů a zároveň jsou tyto dřeviny prospěšné pro volně žijící živočichy a pro včely, což jsou skupiny, které je vhodné podporovat. Hospodářský efekt mohou mít i rychlerostoucí dřeviny, ale já nejsem o jejich zastánce. Jedná se totiž často o jednodruhový porost a ten nemá velkou ekologickou hodnotu. Jakékoli dřeviny samozřejmě krajině pomáhají, ale když už je vysazujeme, měly by mít více možností využití než jako pouhá plocha se stromy. Navíc rychlerostoucí dřeviny často nejsou původem české druhy, většinou se jedná o introdukované druhy, které mohou někde v přírodě napáchat nějakou neplechu. Proto je nedoporučuji.

Doporučuji české druhy stromů přirozeného složení. Není vůbec od věci využívat semenáčky, které najdete v lese, není nutné nakupovat sazenice výhradně ve školkách. Nejlepší je obojí nakombinovat – část výsadby koupit ve školkách, část posbírat v lese.

Při výsadbě myslete i na péči

Každou výsadbu je třeba zabezpečit proti zvěři, nové výsadby zvířata vyloženě lákají. A zapomenout nesmíte ani na následnou péči o nově vysazené stromy. Ta by měla trvat 4–5 let. Stromky potřebují sestřihnout, pravidelně převazovat, zálivku, obsekat. Tato péče je velmi důležitá, proto je třeba vybrat pro výsadbu takové místo, ke kterému se můžete pravidelně a dobře dostávat.

Další pomůckou je sázet kombinaci stromů a keřů. Na keře se trošku zapomíná, ale keře hrají důležitou roli v krajině. O nich vám napíšu někdy příště.

Stromy se sázejí teď na podzim, v říjnu nebo v listopadu. Nebojte se sázet stromy, ale myslete přitom na následnou péči, dobře si promyslete, kam a jaké stromy nasázíte. K tomu vám přeju hodně štěstí.

Rozdíl zkusím vysvětlit na jednoduchém příkladu. Když bychom v krajině chtěli navrhnout tůně a výsadbu stromů, tak já jako krajinný ekolog bych měla na začátku takového projektu stát. Nejprve vyrazím do terénu a zjistím, co všechno dané území potřebuje. Jestli opravdu potřebuje a vyžaduje nový vodní prvek a výsadbu stromů. Proto provedu biologický průzkum, kdy zjistím, jací v té lokalitě žijí živočichové a jaké jsou tam rostliny, podívám se na vodní režim krajiny, jestli je tam eroze, podívám se po okolí, co tam roste za dřeviny a jak prospívají, jak stávající zeleň funguje. Výstupem průzkumu krajinného ekologa je studie. Ta je pouze jednou částí procesu projektování krajiny. Je to nejhrubší měřítko a základní rozcestník pro to, aby se dalo říct, co je v krajině potřeba udělat. Jinými slovy, aby se realizovaly projekty podle potřeb dané lokality.

Pak nastupuje fáze pro krajinného architekta, který dokáže dát návrhu krajinného ekologa lepší strukturu a detailně jeho studii rozpracovat. Krajinný architekt velmi dobře ví, jak mají jednotlivé prvky vypadat, konkrétně je navrhne, ví, jak mají fungovat a kde přesně budou. Navrhne i podrobnější složení výsadeb a připraví projekt jako takový buď pro územní řízení a pokud je třeba, ž přímo projekt k provedení stavby.

Krajinní architekti se většinou zaměřují na daný pozemek, neřeší tolik souvislosti a spíše se zabývají vizuální stránkou návrhu. Hlavním úkolem krajinného ekologa je řešit širší souvislosti návrhu i z hlediska rostlin a živočichů a zároveň řešit i funkci jednotlivých prvků, například co se týká vody (sucha). Krajinný ekolog má svoji část práce ještě na konci procesu, kdy architekt vytvoří návrh a krajinný ekolog posoudí, jestli návrh odpovídá potřebám dané lokality a jestli zapadá do konkrétní krajiny z hlediska vody, rostlin, živočichů, krajinného rázu a především z hlediska zvláště chráněných druhů.

To jsou dva příklady, kdy může fungovat spolupráce krajinného architekta a krajinného ekologa. Buď krajinný ekolog stojí na začátku celého plánovaného projektu a jeho výstupem je studie, kterou krajinný architekt rozpracuje. Anebo to může být naopak, že krajinný architekt má vypracovaný projekt a krajinný ekolog k němu napíše posudek, v němž zhodnotí, jak je projekt zapracovaný do krajiny, jestli splňuje a naplňuje potřeby krajiny. A pokud by to nevycházelo optimálně, tak se spolu spojí a domluví se na úpravách projektu, aby projekt naplňoval potřeby krajiny.

Ve zkratce tedy krajinný ekolog, konkrétně já, provádí analýzy, průzkumy a posudky krajiny, nezpracovává projekty, neřeší estetickou stránku projektu, nezajímá ho, jako například zahradní architekty, kdy co kvete, jak stromy vypadají vedle sebe, tedy estetiku obecně, nevyhledává a nedoporučuje doplňkový mobiliář (například lavičky).